IV.

Během druhého semestru mého "nového" studia jsem konečně překonala rozchod s mým asi prvním a zatím posledním přítelem. Samozřejmě se to událo neplánovanou přestávkou v komunikaci, z čehož pro mě plyne ponaučení do budoucna. Nezbývá mi než doufat, že už si ono své bláznění nezopakuji, nebo to aspoň příště nebude trvat tak dlouho.
Dokonce jsem se opět přes internet zamilovala. Onen chlapec zjevně nevěděl, co se sebou, a tak mi po několika slibných schůzkách sdělil, že jsem pro něj moc hodná a chtěl by kvůli mně zůstat ve městě, ve kterém být nechce. Načež potkal svou osudovou, kvůli které plánoval zůstat. Přesvědčení, že ho podvádí, ho dohnalo k další schůzce se mnou, už vážně nevim, nakolik jsem byla informována, faktem ovšem je, že jsem měla sloužit coby pozvednutí jeho samčího sebevědomí. Vybral si špatně, i když byl velmi přitažlivý, svou melancholií a rozervaností především, když se na to dívám zpětně.
Chtěla jsem se s ním sejít ještě jednou a dát mu pár facek za to, že mě sváděl a pak si vybral zase ji. Sešel se se mnou až po dlouhé době, kdy jsem vychladla, a cítila pouhé znechucení nad tím, že mě stále chce svádět.
Prázdniny jsem strávila opět podřadnými pracemi a to poté, co jsem odmítla pracovat jako prodavačka jistého tabáku. Celodenním postáváním velmi trpěla má kolena. Plnou prodejnou a vedoucí dělající vše pro to, aby nemusela taky pracovat, trpěla má duše natolik, že jsem pravidelně prodělávala a rozhodla se už více netrápit prací zdarma. Byla jsem zlá a nejzlejší, protože jsem řekla svůj názor, ale tak už to se mnou bývá.
A tak jsem začala chodit na jednorázové brigády do supermarketu. Byla jsem sama sobě vlastním pánem, protože jsem si vybrala kdy a kam půjdu, a jako brigádníka mě nikdo ničím nedusil.
Za odměnu jsem odjela na dovolenou na Slovensko. Padly na to téměř všechny mé uspořené peníze. Padl také plán jet se po horách potulovat sama. Asi bych se tam bála, minimálně chvílema, obzvláště poté, co mi matka předvedla několik srdceryvných scén, že mě zardousí medvěd.
Takto se mnou jel spolužák o kterém jsem si myslela, že bych si s nim mohla rozumět. Máme pár společných, především letních témat, nicméně jsme nesourodé typy a já ho po delší době nemůžu vystát, což se potvrdilo i na výletě. Jsem prostě příliš impulzivní, protože co nemůžu vystát nejvíc jsou jeho rady a snaha pomoci. Nebylo to špatné, vlastně mi nic nedělal, ale tak nějak... radši příště bez něj. Ale bylo tam krásně. Doporučuju návštěvu Ochtínské aragonitové jeskyně, jako že já jen tak něco nedoporučím.
A tak jsem plna energie a po celoprázdninové dřině absolutně bez peněz započala další semestr.