II.

Během svého "studia" medicíny jsem se seznámila s jedním klukem. Na internetu, jak jinak. Po měsíci telefonátů jsme se sešli, prožili spolený trapas a naplánovali další setkání. Tam jsem po zralé úvaze usoudila, že nebudu nic řešit a začnu s ním chodit, protože když požádám o čas, už ho asi nikdy neuvidím. Po pár měsících jsem se zbavila myšlenek, že si ho nezasloužím a zamilovala jsem se. Od něj láska vzápětí odešla.
A tak jsem po medicíně začala shánět své první zaměstnání, abych ten rok, než zase udělám někam přijímačky, nějak překlepala. Zprvu velmi neúspěšně, netušila jsem, co chci, co říkat, jak to říkat, jak se chovat. A kdo by asi chtěl zaměstnat holku, která má gympl a právě ji vylili z medicíny? Nicméně po počátečních neúspěších se mi jedna paní rozhodla dát šanci. Tento úspěch byl náležitě vyvážen rozchodem s oním chlapcem, od kterého odešla láska a zjistil do den před mým nástupem do nového zaměstnání. Chtěl se zachovat čestně a říct mi to osobně - až mi přijede popřát k narozeninám.
V mém novém úžasném zaměstnání jsem zjistila, že vůbec nebudu dělat to, co mi bylo slíbeno. Po chvíli se ukázalo, že si nějakou práci musím najít sama a jsme tam takové dvě. A tak se střídaly dny, kdy jsem si vyprosila práci, se dny, kdy jsem neměla do čeho píchnout. Po čase jsem si vyprosila od fakturantky nějakou práci a přestala jsem se tak příšerně nudit. Ale zase jsem zjistila, že moje každoměsíční obnovování smlouvy provázené sliby, že si mě už firma vezme pod sebe na stálo, bude trvat ještě hooodně dlouho, dokud je nepřesvědčím, že jsem opravdu schopný pracovník. I ruply mi nervy, že mi celou dobu lžou, a místo, aby mi vymysleli nějakou normální práci, tu chodím a žebrám o povinnosti, a ještě jim to není po chuti. Další smlouvu jsem nepodepsala a začala se učit na přijímačky.
Obory na vysokou školu jsem si vybrala ve stylu nejmenší zlo, a co by mě ještě nemuselo vadit. Stále jsem nevěděla, co bych mohla chtít.
Na první testy, což byly testy studijních předpokladů, jsem vyrazila aby se neřeklo, v přesvědčení, že to je obor, který by mě asi bavil, i když spíš po škole, ale moc bych se s ním neuživila. Jakou radost jsem měla, když jsem zjistila, že ten test byl fakt důležitej a že mi dopadl docela slušně, si asi dovedete představit.
A to jsem na něj málem nedorazila, protože jsem neznalá onoho města mého budoucího studia nastoupila do správné tramvaje, ale opačným směrem. A tak jsem jela na konečnou a na černo, protože mi propadl lístek a já neměla čas to řešit. Pak jsem ještě dorazila do špatné budovy... Prostě celá já.
K oborovým testům jsem se kupodivu dostavila včas, nicméně podezírali mě, že moje občanka není moje. Ovšem k zápisu jsem již opět věrna tradici přijela skoro pozdě po dlouhém bloudění. Nastoupila jsem do správné tramvaje a správným směrem. Jenže město bylo rozkopané, ještě jsem netušila, že se mění jízdní řády a trasy tramvají co půl roku, a tramvají jsem dojela opět na konečnou a úplně jinam než jsem chtěla.
S pomocí dobrých lidí jsem se úspěšně dostavila k zápisu a stala se tak opět studentkou vysoké školy. Tentokrát bioložkou a z nejmenšího zla se pro mě stala šťastná shoda okolností, protože mě můj nový obor fak baví, když zrovna není zkouškové.