Zamilovaná

První zkušenost s láskyplným citem jsem již zmínila. Ve školce jsem se zamilovala do zrzavého pihovatého tlustého chlapečka, který o mě nejspíš nejevil zájem. Pamatuji si pouze den jeho definitivního odchodu, protože dosáhl jistého vyského věku. Na rozloučenou dostal knížku o krtečkovi a já byla uražená, že ho vůbec netrápí, že se už neuvidíme. Pak jsem s nim 5 let chodila do školy a myslela si, že je to největší blbeček pod sluncem, protože ještě v 5. třídě neuměl pořádně číst.
Poté jsem byla dlouhá léta přesvědčená, že mě nikdo nemá rád a zůstanu do smrti sama a opuštěná. Až když mi bylo 10, zamilovala jsem se do nového spolužáka. Posílali jsme si po kamarádce dopisy. My dva naoplátku nosili dopisy jí a jeho kamarádovi. Oslovoval mě kotě a já to nesnášela.
Na gymplu jsem se zamilovala do blonďáka. Ošklivého a nepříliš chytrého, dle měho dnešního názoru, ale tenkrát jsem to viděla jinak. Když jsem se mu vnutila ke společné cestě na nádraží a on se moc nebránil, byla jsem v sedmém nebi.
Další mou velkou láskou byl zadaný Pražák. Tento románek se odehrál v mých patnácti letech a byl dokonale virtuální. On mi bez znalosti mé fotky tvrdil, že jsem krásná, a já pochybovala o jeho duševním zdraví. Po čtvrt roce jsem podlehla jeho tvrzením, že ví, že ho miluju.
Když jsme si poslali fotky, zkoumala jsem jeho obličej lupou, protože mi hlavně chtěl ukázat svou motorku. Ne, že by to bylo něco extra, ale mě bylo 15, jemu 23, a oba jsme z pouhé skutečnosti, že má motorku, byli paf.
První setkání proběhlo přes zákaz mých rodičů, kterým jsem oznámila, že je mi jedno, jestli mi to nedovolí, prostě si to nějak zařídím. Dvakrát jsem si to rozmyslela a na poslední chvíli setkání odvolala. Napotřetí jsem ráno prostě utekla z domova. On mi zkritizoval co se dalo, já s ním ze studu téměř nedokázala mluvit.
Na druhém setkání nebyly mé komunikační schopnosti o nic lepší. I dozvěděla jsem se co všechno pro něj dělají ostatní slečny a já nic. Pak si rozepnul kalhoty a stáhl mi do nich ruku. Potil se a divně dejchal, mě bolel loket a přemýšlela jsem, jestli se mu to vážně líbí, nebo si ze mě dělá srandu. Na rozloučenou mě poprvé políbil - oslintal mi půlku obličeje a pak mi do pusy strčil svůj slizskej studenej jazyk.
Následovalo období, kdy jsem se snažila sama sobě dokázat, že on není jedinej, a taky asi že nejsem tak špatná, aby si mě nikdo nevšiml. A tak se stalo, že jsem se párkrát nechala osahávat v temném koutě na vesnické zábavě, nicméně i toto mě poměrně rychle přešlo. Přibližně po tom, co se mi jeden chlapec velmi zalíbil a já si myslela, že spolu chodíme, zjevně mě vnímal trochu jinak, neboť se otázal, kdy se s ním vyspím, já se z odpovědi vykroutila a už ho nikdy neviděla.
Přibližně v té samé době jsem se strašně zamilovala do o 10 let staršího kluka. Byla jsem na horách a na lanovce jsem si sedla k jeho kamarádovi. Dva dny se mnou prokecal čistě o pohádkách a večerníčcích. Úžasně jsem si s ním zalyžovala a byly to snad jediné hory, kde jsem se bavila i mimo sjezdovku a netrpěla jsem svou společností. Je to jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek, protože mě za ten týden nestihl zklamat.
O panenství jsem přišla s elektrikářem a to víceméně ze zvědavosti, protože jsem se bála, že budu panna do smrti a nikdy se nedozvím, jaký je to pocit. Příšerně to bolelo a on to ohodnotil jako šaškárnu. A mluvil o tom jako o šaškárně i když jsem mu to zakázala. Z tohoto zážitku pro mne vyplynulo poučení, že vysokoškolačka s klukem z učňáku dohromady prostě nejde. A nic nebylo platné moje zbožné vzdychání nad jeho schopností dělat něco se zelenejma destičkama (jasně, že bych se to zvládla naučit možná rychleji a lépe než on, ale moc upřímnosti škodí).
Můj prozatím jediný snad trochu plnohodnotný vztah začal, když jsem byla na medicíně. Pro změnu začal virtuálně. Po měsíci každodenních hodinových hovorů jsme se sešli - samozřejmě to bylo fiasko, protože jsme se oba strašně styděli. A při dalším setkání už jsem měla spát u něj doma. Myslela jsem, že zešílím hrůzou.
Šaškárna, která proběhla s elektrikářem, se vzhledem k jeho rozměrům opakovala téměř při každém našem milování. Přesto se ke mně choval jako k nejkrásnější a nejúžasnější bytosti jakou kdy potkal. Zahrnoval mě dárky, co mu výdělek z brigády v supermarketu stačil, a já si chvilku musela zvykat, že to dělá čistě z radosti. Kdyby byl milionář, tak mám dnes pravděpodobně barák s bazénem a v garáži Porshe :-)
Byl mladší a jak já byla nevyzrálá, tak on dvojitě. Když se mu něco nezdálo, řešil to tak, že přestal komunikovat a zmizel. A tak jsem se jednou ocitla sama doma. Bez rozloučení, bez jakékoli zprávy, co se děje. Dělo se to, že jsem si v noci lehla na zem, protože mi s nim bylo vedro a on to pochopil jako rozchod. Dneska je to vtipný, ale tenkrát jsem myslela že zešílím. Stejně jako když jsem uprostřed nějakýho lesa něco špatnýho řekla a on se sebral a šel napřed. Sice měl pití a já ukrutnou žízeň, ale hrdost mi nedovolila ho dohonit. Až v jednom kopci jsem si sedla na kámen a rozbrečela se, že chci domů. Domů jsem myslela k němu domů. On to pochopil jako rozchod. Až asi po kilometru, když jsem mu posmrkala a probrečela všechny kapesníky, ho napadlo si promluvit.
Stejně nešťastně proběhl i rozchod, po kterém následovalo období plné činů, kterými se asi nikdy nikomu chlubit nebudu.
Mimo jiné mi kdosi založil na internetu účet a objednal mi venušiny kuličky. Samozřejmě jsem neznámou zásilku na dobírku odmítla. Jaké však bylo moje překvapení, když mi kdosi volal, že jsem si objednala erotické zboží, nevyzvedla si ho a musím tudíž zaplatit 300,-. Obvinila jsem svého EX, ale pravděpodobně neprávem. Dodnes nevím, kdo by to mohl být, a jestli nevymáhal onen virtuální sex shop své 300 na někom jiném, protože ode mě je nedostali.