Jedinečný "vkus"

Jako snad každé dítko, sváděla jsem i já s rodiči boj o image. Do určitého věku jsem ochotně nosila svetr s domečkem a ovečkami, méně ochotně baretku a boty po babičce zvané důchodky. Doteď nechápu, kdo vymyslel, že ty boty se mají nosit v zimě, protože v nich byla nehorázná kosa a strašně klouzaly. Navíc jsem vypadala trapně. Bohužel to nebyly jediné zděděné zimní boty. To jsem asi měla za to, že jsem odmítla sněhule.
Téměř celé dětství jsem byla na ježka a toužila po dlouhých vlasech. Nicméně rodiče soudili, že mám vlasů málo a nevypadalo by to dobře. Tak jsem chodila s rozcuchaným ježkem a byla peskována, že se ani na tu školní fotku neučešu.
Někdy kolem 4. třídy jsem se vzepřela a nechala si narůst vlasy po ramena. Před odchodem na gympl mi matka řekla, že mi vlasy trochu zastřihne, aby mi zhoustly. Vyrobila mi na hlavě cosi, co sama v mládí nosila, a když jsem brečela a nadávala, přesvědčovala mě, že je to přece hezký.
V pubertě jsem vzala image do vlastních rukou. Rozřezala jsem džíny po otci, k tomu na sebe navlíkla několik vrstev triček a košil. Účes nechala jsem si udělat dle matčiného přání u kadeřnice a pak ho přetvořila na natupírované nepřehlédnutelné háro. Další úpravy konaly se ve sklepě s žiletkou a červenou nebo fialovou barvou. Tenkrát to byl ještě úlet, dneska je červená nudná.
Mé image spočívalo v zakrytí veškerých feminních rysů a tupírování vlasů tak, aby žádný nebyl v přirozené poloze. K tomu patřila patka zakrývající půl obličeje. Nic jsem přes ni neviděla a všem dospělým pochybujícím o mém zdraví jsem tvrdila, že to je v pohodě, že mi vůbec nepřekáží.
Když mi došlo, že s vlasy už nic nevymyslím, protože jsem byla na ježka a nebylo co stříhat, zatoužila jsem po piercingu. První propíchnutí obočí odehrálo se doma v koupelně díky bratrově kamarádce a bratrově asistenci. Došla jsem k názoru, že to přece nic neni a ještě si párkrát propíchla ucho. Vždy to bylo na hodinu se spoustou krve a adrenalinu.
Mezitím mi dorostly vlasy a já usoudila, že bude cool, udělat si v nich pár dredů se zelenými korálky. Připadala jsem si fakt dost drsně.
Ve věku, kdy už si všichni mysleli, že mám rozum a žádné překvápko se konat nebude, jelikož jsem se piercingů vzdala a vlasy jsem měla s nudným blond melírem, jsem si podruhé, tentorkát sama, propíchla obočí. Měsíc na to jsem jela na výlet za kamarádkou a během 5 vteřin jsme se rozhodly, že chcem propíchnout jazyk. To jsme také uskutečnily. Navrch jsem dospěla k názoru, že potřebuju změnit barvu vlasů a vrátila se k oblíbené červené a aby nebyla nuda, větší část vlasů mám černou.
Má nejnovější image je však založena na barevých lacích na nehty.
Matka svou snahu mít elegantní feminní dceru vzdala když jsem začala chodit na kick box a úspěšně tak potlačila to málo ženskosti, co mi příroda nadělila.
Jsem heterosexuál a o změně pohlaví neuvažuji.