Bylo nebylo

Splozena jsem byla údajně díky čisté horské vodě. A už od narození, byla jsem utužována a především otužována. Matka mě jako správná manželka povila otci k narozeninám. Dle vyprávění bylo tolik sněhu, že tlačila kočár i z kopce. Otec takový dáreček naprosto nečekal a tak jsem byla přivezena do nevytopeného baráku, což občas s hrdostí zmiňuje, neb tím jeho zásluhou počalo mé otužování.
Má asi první vzpomínka je odjezd na hory, byly mi dva roky a strašně jsem se divila, že miminko (můj bratr) s námi nepojede.
Druhá vzpomínka je z téhož období. Strašně chumelí, já mám na sobě kombinézu, lyžařské brýle přes půl obličeje, kulicha, stojím na plastových lyžičkách a můj otec mě táhne na provázku. Připadala jsem si jako machr, i když jsem to neuměla pojmenovat.
Po výbuchu Černobylu jsme byli s bratrem dlouhá léta široko daleko jediné děti se slamáčkem. Strašně jsem se styděla a nenáviděla to, ale slamák jsem si nesundala, neb jsem byla pod dohledem. A co hůř! Od 11 do 15 hod jsme nesměli být dlouho na slunci. Taktéž kontrolováno. Během několika let přišlo zlepšení v podobě návodu na domácí výrobu kšiltovek. Trochu nám ty kšilty visely do očí, ale konečně jsme měli kšiltovky!
Do školy jsem šla pyšně s krásnou fialovou aktovkou. Těšila jsem se, byla jsem zvědavý dítě (je ze mě zvědavý dospělec) a představovala si, co všechno se dozvím a jak to bude super. Byla jsem mezi prvními šesti, co směli psát plnicím perem místo tužky. To vyneslou mou pýchu na samý vrchol a pak následovaly samé pády. Psala jsem ošklivě a dostávala 4 z diktátů i když jsem je měla bez chyby a nechápala, co je to za spravedlnost. Přišlo mi hloupé slabikovat slovo máma a tak jsem ho přečetla vcelku a dostala vynadáno, že neposlouchám. Tak jsem začala ve škole zlobit. Tiše a nenápadně jsem si kreslila. Ve čtvrté třídě jsem si z nudy točila s pravítkem, a dostala za to hrozně vynadáno. Na třídních schůzkách si učitelka stěžovala, že při mluvení moc hýbu rukama. A já se naopak cítila rozladěna tím, že si nikdo nevšímá mé snahy hlásit se. Matka mi vysvětlila, že oni vědí, že to vím, a tak vyvolají radši někoho jiného, o kom to neví. Tak jsem se hlásit přestala, když to vědí... Na další třídní schůzce si učitelka stěžovala, že se nehlásím. A já se od té doby zatvrzele stále nehlásím.
V páté třídě se do mě zamilovali asi tři kluci. Jeden mě neustále lechtal, kdykoli jsem stála zády do prostoru. Asi do 15 jsem pak měla tik a zbila každýho, kdo mi prošel za zády dostatečně pomalu. Druhý mě pravidelně doprovázel domů a já ho za to kopala do holeně. Třetí mi jen občas dal pusu. Při té první mě chytl za hlavu ve frontě na oběd a já se ve snaze vytrhnout strašně praštla o zeď. O pár měsíců později mě poplival, obrečela jsem to a zmizela z té hnusné školy, kde mě nikdo neměl rád, na gympl do okresního města.